Melissa officinalis

Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je jedna z nejdéle užívaných rostlin nejen v českém léčitelství. První zmínky o ni vedl Mathioli v jeho herbáři již na začátku 16.století. Meduňka pochází ze Středomoří, nyní je rozšířena do přední Asie a střední Evropy. V České republice se pěstuje ve velkém množství, občas se i zplaňuje.

Listy mají velmi silné aroma vonící po citrónu. Květy jsou bílé. Rozvětvená lodyha roste do výšky 40- 60 cm, někdy ale i 100 cm. Lodyha má dva druhy listů. Horní mají krátký srdčitý řapík. Dolní mají dlouhý vejčitý řapík s pilovitým okrajem. Meduňka je teplomilná, proto je jejím nejlepším stanovištěm slunné místo, chráněné před větrem, propustnou půdu a dostatek vápníku. Při splnění všech podmínek může na jednom místě vydržet až 30 let. Vysazuje se na jaře či podzim. Sušení probíhá na stinném místě, aby nezhnědla.

Melissa obsahuje silici (0,02 - 0,06 %) nejvíce s obsahem citronelalu, geraniolu, citralu, citronelolu, linalolu a dalším látkami, které se odvíjí od klimatických podmínek a původu.

Vodorozpustné látky tvoří kvercetinu, flavonoidní glykosidy flavonoidních aglykonů luteolinu, apigeninu a kemferolu. Význačný je obsah kyseliny rozmarinové, chlorogenové a kávové.

O meduňce je známo, že má uklidňující účinky a to nejvíce v oblasti trávícího traktu a srdce. Zpomaluje tep, uklidňuje, uvolňuje a zpříjemňuje spánek, snižuje krevní tlak. Tiší záchvaty kašle, zabraňuje tvorbě plynů, zvyšuje sekreci žluče, snižuje stres. Posiluje CNS, uvolňuje křeče, působí proti migrénám, při bolestech břicha, při infekčním průjmu, v průběhu bolestivé menstruace a klimakteriu a při astma. Výrazné jsou účinky protivirové, hlavně u herpesvirů. Meduňka lze užívat i zevně na krevní podlitiny, u kojících žen a hrozbě ztvrdnutí mléka, pohmožděniny a revma.

Meduňku jako jednu z mála mohou užívat i těhotné a kojící ženy. Při terapeutických dávkách lze užívat dlouhodobě bez vedlejších účinků.

Kozlík lékařský

Při nespavosti, pro lepší účinky