Vilcacora, známá také pod latinským názvem
Uncaria tomentosa, se vyskytuje v amazonských pralesích. Vilcacora patří s dalšími 20 odrůdami do skupiny mořenovitých, ale léčivé účinky má pouze Uncaria tomentosa a Uncaria guayanensis.
Podle starodávného příběhu se na smrt raněný bojovník prodíral džunglí a uviděl tygra, který sekl drápy do liány a napil se její šťávy. Když tygr zmizel mezi stromy, doplazil se bojovník k liáně a neznámé tekutiny se napil. V jeho těle začala proudit neobyčejná síla. Vilcacora neboli Kočičí dráp dosahuje délky 20 – 30 metrů a na svém těle má háčky, které vypadají jako kočičí drápy. Těmito háčky se zachytává o
kůru stromů. Vyskytuje se obvykle ve výšce 600 – 2 000 metrů nad mořem. Po dvaceti letech rostlině zdřevnatí
kůra, jež je spolu s
kořeny a
listy používána pro léčebné účely.
Domorodé kmeny užívají rostlinu již tisíce let a léčí s ní řadu zdravotních neduhů. Poznávacím znamením této šplhavé liány jsou 7 – 9 cm dlouhé eliptické
listy se žilkami, asi s 1,5 cm dlouhými řapíky, zelenožlutou vrchní stranou a bledězelenou spodní stranou s jemným chmýřím. Po obvodu čtyřúhlého stonku jsou zahnuté masivní háčky. Květenství Vilcacory dosahuje délky cca 10 cm a tvoří je nažloutlé až oranžové
květy s 5 mm dlouhými okvětními lístky. Oválné
plody ukrývají
semena o délce 4 mm. V současné době můžeme na tuto liánu narazit v tropických lesích, nejvíce v povodí řeky Amazonky, kde se drží potřebná vlhkost.
Roste zejména v Brazílii, Peru, Hondurasu, Venezuele, Trinidadu, Kolumbii, Panamě a Bolívii. V moderní medicíně se Vilcacora využívá teprve od 80. let minulého století a
testují se její účinky na bolest, zánětlivé choroby a dokonce i na AIDS.