Valerian officinalis

Kozlík lékařský

Valeriána lékařská, valerian root, baldrán, baldrian, čertikus, dřevěnák, kocúrník, kočičí kořen, kozelec, kozlíček, kozlíček malý, kozlíček obecný, nard, odolen, odolený kořen, paldram, paldrán, valerián, amantilla, all-heal, common valerian, european valerian, garden heliotrope, garden valerian, kediotu, phu, seiyo-kanoko-so, setwall, Valerian root cut
Původ:
Evropa
Vhodné kombinace:
Passioflora Incarnata, Třezalka tečkovaná
 
V Evropě i jižních částech České republiky existuje tuzemská rostlina s názvem Kozlík lékařský nesoucí latinský název Valerian officinalis, která je ve světě známá pro své vzácné účinky. Tato bylina mimochodem spadá do čeledi kozlíkovitých. Jedná se o vysokou a vytrvalou bylinu, která dokáže obstát zimní mrazíky.
 
Její původ je především Evropský, nejvíce se vyskytuje v oblastech Velké Británie. Potom ještě v Asii a Americe. Své místo si našel i v chudších vrstvách severských krajů a na jihu Skotska, kde se mu dostává obrovské úcty.
 
Roste zejména v bažinatých houštinách a na hranicích příkopů a řek, kde mohou být vidět jeho vyvýšené stonky. Jeho bohatě robustní růst dává najevo jeho dominantní postavení nad okolním porostem. Disponuje tmavě zelenými listy a vrcholnými masy světle zabarvených květů, které tuto rostlinu dělají o to více nápaditou.
 
Kozlík je charakteristický především svým zápachem, za kterým skrývá obrovský potenciál k řešení různých druhů nemocí.
 
Proslaven je již z období středověku, kde dostal přezdívku jako "všelék". Konkrétní využití našel při léčení několika druhů epilepsií. V tomto období se kořen Kozlíka užíval jako koření a dokonce i v parfumerii.
 
Jak takový Kozlík vypadá a jaká je jeho struktura?
Kořeny Kozlíka mívají tendenci splynout v krátký a kónický kořenový základ nebo vztyčený oddenek, jehož rozvoj často probíhá několik let před samotným kvetoucím stonkem. Stonek vzápětí vydává pupeny, které se mohou utvářet již dříve. Z pupenů začnou vystupovat vzdušné výhonky, které produkují čerstvé rostliny, kde zakořeňují.
 
Je pouze jediný stonek, který vyúsťuje z kořene a dosahuje výšky 1 až 1,25 metrů. Ten je zakulacený, rýhovaný a dutý. Zároveň může být i trochu chloupkatý, obzvláště okolo základu.
 
Je zakončen dvěma či více páry kvetoucích stonků, z nichž je každá dvojice umístěna v pravém úhlu k těm nad i pod ním.
 
Spodní kvetoucí stonky se prodlužují tak, aby dokázaly umístit své květy téměř po úroveň horních části větví, které na vrcholu tvoří široké a zploštělé seskupení. Tento roj se nazývá vrcholík.
 
Listy jsou uspořádány ve dvojicích a jsou spojeny na svých základnách. Každý list se skládá z řady segmentů ve tvaru kopí. Víceméně je naproti sobě každá strana listu zpeřená. Zároveň se velmi liší do počtů párů. Zpravidla mívají od 6 do 10 párů a liší se i šířkou. Jejich délka obvykle činí 5 až 8 centimetrů. Okraje listů jsou osazeny hrubě řezanými "zuby". Vrchní části jsou převážně žilnaté. Spodní část je bledší a často více či méně pokryt krátkými a jemnými chloupky. Listy, které se odepínají od stébla jsou obepínány krátkými a širokými jímky, kde jsou jejich okraje více ozubené.
 
Květy tradičně kvetou od června do září. Bývají malé, příjemně narůžověle až masitě zabarvené. Jejich vůně je poněkud zvláštní, ale nedá se říct, že poněkud přívětivá.
 
Koruna disponuje trubkovitým tvarem, kde uprostřed laloků vystupují pouze 3 z celkem 5 tyčinek.
 
Zbylá část kalichu je pozoruhodná tím, že se nejdříve roluje směrem dovnitř a potom rozkvétá navenek ve formě pírkového poupátka, kde napomáhá rozšíření plodu. Tento plod je oválnou tobolkou obsahující jedno podlouhé a stlačené semínko. Na rozdíl od květů, celá rostlina především utváří nežádoucí zápach, obzvláště při lámání či sekání.
 
Odkud Kozlík pochází a kde dodnes vytrvává?
Ačkoliv Kozlík roste převážně ve vhlkých podmínkách, dokáže si poradit i na odlehlých, vyvýšených místech a sušinách nejen ve Velké Británii, ale i v severských státech. Zde mu více vyhovují podmínky v severních částech Skandinávie, kde jsou suché a kopcovité pastviny. Tyto území určují růst rostliny do nejvyšší možné výšky zhruba 70 centimetrů. Spolu s růstem se objevují zúžené chloupkovité lístky. Tyto odrůdy nesou pseudonym zvaný Sylvestris. Mediciální účinky této podoby jsou považovány za extrémně silné.
 
Přestože se žádná z odrůd o tolik od původní révy neliší, Kozlík je mnohem náchylnějším k produkci odnoží podobných odrůd, než jiné rostliny. Tyto dostaly různé názvy od různých botaniků.
 
Kozlík lékařský se jako bylina pěstuje zejména v Anglii, konkrétně v oblasti Derbyshire, ale rozšířen je na území bývalého Pruska a Saska. Zároveň i na dnešním území Holandska a Spojených států, hlavně ve Vermontu, New Hampshiru a New Yorku. Anglické odrůdy mívají až čtyřnásobně vyšší finanční hodnotu, a to z důvodu šlechtění, než právě přivezené kusy.
 
Planě rostoucí Kozlíci obvykle nemívají takovou hodnotu, protože jejich poptávka je přirozeně nižší. Tyto druhy se objevují v odlehlých vesnických částech Ameriky, jako je Chesterfield.
 
Jakou nese historickou zkušenost?
Odnož jména samotného rodu rostliny byl původně jiný, než jak jej dnes známe. Uvádí se, že byl pojmenován po člověku, který se jmenoval Valerius, protože byl prvním, kdo tuto bylinu užil v léčitelství. Zatímco jiné odnože názvů vychází z latinského původu "Valere", což v překladu znamená "být ve zdraví", slovo Valeriana není dohledatelné u klasických tvůrců názvu. První zmínka se objevuje v 9 či 10 století našeho letopočtu. Do této doby na Dálném východě nesl námi známý Kozlík i názvy asijského původu, jako Phu či Fu. Latinsky "id est valeriana". Tyto informace jsou k nalezení v léčitelských spisech tamější doby. Slovo Valerian se vyskytuje v 11 století ve spisech o anglosaských pijavicích. Synonymy Kozlíka jsou Valeriana, Amatilla a Fu. Ve středověkém slovníku můžeme dokonce nalézt výraz Alphita, který byl nedílnou součástí zdravotní školy v Salernu. V odkazu na název Amantilla, který se užíval ve 14 století přišel profesor Henslow, který citoval kuriózní popis své doby doslova takto: "Lidé, kteří začnou bojovat a vy si budete přát boji předejít, tak jim dejte trochu šťávy z Amantilly a mír se okamžitě dostaví."
 
Michael Drayton v 17. století zmiňoval, že čaje z kořenů Kozlíka jsou velmi působivé při postižení křečemi.
 
Jak a kde se nadále pěstuje?
Kozlík si vede dobře ve všech běžných půdách, ale dává přednost těm bohatším. Především těžké hlíně s dostatečnou vlhkostí a propustností.
 
Pěstování například v Derbyshiru se uskutečňuje skrze posbírané plané rostliny, které se obvykle vyskytují v tamějších lesích, kde se postupně zapouští do předpřipravené půdy. Předností bývá sklízení kořínků, případně mladých řízků Kozlíka. Ty se vyvinou na sklonku léta. Měly by se sázet zhruba 80 až 90 centimetrů od sebe. Půda by mělo mít dostatek živin, případně se může vyhnojit. Zároveň by se měla zasadit do navlhčené půdy. Čas od času zalévat dostatečným množstvím vody. Odplevelování vyžaduje značnou pozornost.
 
Semena se sází obvykle třemi způsoby, přičemž se i samotné semeno dokáže množit. Ten první je při vyzrání, kdy se vloží do chladných rámů. Druhý je v období jara, konkrétně v březnu, kde se pouští nad mírný oheň. Třetím způsobem je, že se vloží do půdy pod širým nebem, a to klasicky v dubnu.
 
V prvních dvou případech zákroku by se měla zaručit nejvyšší alkaloidní procentuálnost. Toto je nejlepší způsob, jak Kozlíka přesazovat a pěstovat.
 
Jakým způsobem se sklízí a putuje na trh?
Kvetoucí nať Kozlíku se odřízne, aby umožnila lepšímu rozvoji oddenku. Mnoho mladých rostlin v prvním roce nekvete, ale místo toho produkují bujné plodiny z listí, které dělají oddenek o to více kvalitnějším. Toto se odehrává hlavně na podzim.
 
V září či začátkem října je obdobím, kdy se celé vršky za pomocí kosy vysejí a oddenky sklidí.
 
Lék se tedy začal užívat i v komerční sféře. Přišlo se na to, že celý oddenek rostliny, který má obvykle navenek temně žluto-hnědou barvu a je okolo 3 centimetrů dlouhý a 1 centimetrů tlustý. Zároveň vydává množství štíhlých a křehkých kořenů o délce 5 až 10 centimetrů, zatímco krátké a štíhlé boční větve se taky občas vyskytují. Kořenový základ bývá zřídka korunovaný spolu se zbytky kvetoucích stonků, který zevnitř obvykle bývá pevný a bělavý, případně mírně nažloutlý, ale starší pozůstatky mohou být více duté. Příčný řez je nepravidelným obrysem a vykazuje poměrně úzkou kůru, kterou odděluje tmavá linka vycházející z nepravidelné kružnice svazků zpracovaného dřeva v různých velikostech.
 
Tato bylina má velmi specifické aroma. Disponuje lehce nahořklou chutí a velmi charakteristicky nepříjemným zápachem, který se zesiluje obzvláště ve fázi při sušení. Toto je způsobeno především změnou složení těkavého oleje v sub-epidermální vrstvě buněk. Tato ne příliš vlídná vůně Kozlíka se tyká hlavně čerstvých kořenů, odkud se zápach šíří do celé rostliny. Díky tomuto se barva a vůně Kozlíka velmi liší od ostatních bylin.
 
Z čeho se Kozlík jako takový skládá?
Hlavní složkou Kozlíka je žluto-zelenýhnědo-žlutý olej, který je obsažen ve vysušených kořenech, a to v rozsahu 0,5 až 2 procent, kde průměrný výnos překročí zhruba 0,8 procent.
 
Toto rozdílné množství lze částečně vysvětlit vlivem lokality, kde se právě nachází. Například v suché a kamenité půdě vznikne bohatší obsah tohoto oleje, kdežto ve vlhké úrodné půdě ho bude méně.
 
Tento olej je obsažen v sub-epidermálních vrstev buněk v kořeni. Jedná se o komplexní směsi, které obsahují valerianikum, kyselinu mravenčí a octovou, druh alkoholu borneol a pinen. Kyselina valerianická obsažená v oleji se neřadí mezi klasické kyseliny, nýbrž olejovitá kapalina způsobující nepříjemný zápach kozlíka. Ten je pozvolna uvolňován během procesu sušení, přičemž se při rozkladu hlavních sloučenin - bornyl-isovalerianátu tyto kyseliny štěpí. Ty jsou velmi kyselé. Olej je rozpustný ve 30 dílech vody a také se snadno rozkládá v alkoholu. Chuť oleje je mírně nasládlá. Dále můžeme tento druh oleje nalézt i v jiných rostlinách v přírodě. Zároveň se užívá v malém množství i v průmyslu, konkrétně v železničních vlacích.
 
Kořeny rovněž obsahují 2 alkaloidy - chatarin a valerianin. O těch je známo málo. Ví se pouze, že tvoří krystalické soli. Vzápětí zde nalezneme glukosidy a pryskyřice, které jsou všechny fyziologicky aktivní. Tyto informace byly poskytnuty doktorem Chevalierem v roce 1907, který zkoumal čerstvý oddenek. Poukazoval především na to, že čerstvý kořenvětší využití v medicíně než ten sušený.
 
Při spalování Kozlíka, je-li zbaven přilnavé zemité látky, se získá zhruba 8 až 9 procent popela.
 
Kde lze nalézt jeho patřičné využití a v jakém množství?
Kozlík je silným nervovým stimulantem a zároveň lékem vůči nadýmání.
 
Má významný vliv na mozkomíšní systém. Z tohoto hlediska se tedy aplikuje jako sedativum s účinností na centrální nervovou soustavu. Užívá se při neklidu, migrénách, hypochondrii a taky ještě při Sydenhamovu syndromu nebo-li tanci svatého Víta.
 
Obecně uvolňuje od bolestí a podporuje spánek. Je obzvláště užitečným pro osoby trpící nervovým přepětím.
 
Během války měl Kozlík podobné využití jako morfium. Našel využití při křečových potížích a při vážných zraněních. Dal se aplikovat i jako prevence, přičemž dokáže minimalizovat závažné důsledky různých problémů.
 
I přes běžné dávkování má ve své podstatě uklidňující vliv na mozkovou činnost. Časté a zvýšené dávkování může vést k bolestem hlavy, ztěžknutí a malátnosti.
 
Olej Kozlíka je i jako populárním lékem proti choleře.
 
Šťáva z čerstvého kořene Kozlíka se doporučuje jako narkotikum k zajištění účinků vůči nespavosti a při epileptických záchvatech, případných křečích a ještě také při srdeční palpitaci. Má také mírný vliv na cirkulaci krve, zpomalení srdeční činnosti, vzato zvýšení samotné síly srdce.
 
Z jakého důvodu Kozlíka vůbec užívat a co je na něm zajímavé?
Používání byliny a kořene je považováno za uklidňující ctnost. Kozlík je tedy obecně vychvalován pro svou dlouhou životnost. Uvádí se, že je pod vlivem Merkura a proto disponuje zahřívacími schopnostmi. Mimo jiné se kořen připravuje skrze vaření spolu s lékořicí a anýzem. Tato kombinace zabírá především na kašel, protože jeho odvar z kořene je velmi intenzivní.
 
Velkou zajímavostí je, že má pozitivní vliv vůči způsobenému moru.
 
Botanikové své doby poukazovali na to, že Kozlík vyniká ve svých účincích proti bolestem kloubů, svalů, způsobených modřin a dokonce i zádích.
 
Kozlík má účinek dokonce i na nervový systém mnoha zvířat, obzvláště koček, přičemž "v zápachu nalézají sami sebe". Svým odérem tedy přitahuje kočky, které Kozlík dokáže uvést do stavu opojení. Zároveň se toto přilákání skrze utvořený pach vztahuje na krysy. Kozlík tedy najde využití i jako lapač krys do pastiček, kterých bychom se chtěli zbavit.
 
Dávkování
2g - 3x denně
 
 
 
Produkty obsahující Valerian officinalis (Kozlík lékařský)