Merlík čilský, Chenopodium quinoa, nebo zkrátka jen Quinoa, je prastará rostlina s neuvěřitelnými vlastnostmi. Původ sahá daleko, tisíce, i miliony let do naší historie. Využití je poněkud mladší avšak stejně působivý. Odhaduje se, že Quinou používaly kmeny žijící na horských plošinách již dříve jak 3000 let před naším letopočtem. K těmto kmenům patřili i staří a moudří Inkové. Rostlinka je velmi houževnatá, může tak být pěstována ve vysokých nadmořských výškách, v těch nejhorších podmínkách. Vyhovuje jí jak písčité, tak i těžší podloží. Nevadí jí změny pH, silný vítr, sucho, ani prudké změny teplot. Jediné, na co je sensitivní, je převodnění, nebo nedostatek slunečního světla. Její skon málem přišel v počátcích a pokročilých dobách kolonizace. Vlivem utlačování indiánských kmenů se téměř přestala pěstovat a na chvilku téměř vymizela. Nahradily ji klasické obiloviny, které se s ní však nemohou rovnat. Teprve až roku 1975 o ní začínáme opět slýchat a začíná být k dispozici. Pěstuje se převážně v Mexiku - jedno město je po ní dokonce i pojmenováno. Jak tato rostlinka vypadá?
Quinoa je jednoletá bylina vysoká kolem 1 až 2 metrů. Záleží na prostředí a především botanické odrůdě. Těžko se dá určit jednotný vzhled, jelikož je velmi variabilní. Může mít větvené stonky, ale i nevětvené. Listy jsou zpočátku zelené, poté žluté a při dozrání červené. to se také může měnit, stejně jako kvítky. Ty mohou být obojetné, samčí, nebo jen samičí. Jak je vidět, variabilita by mohla být alternativním názvem pro tuto bylinu. Pro nás jsou nejdůležitější semínka Quinoa, které jsou výsledkem přeměny květu v plod. Semena jsou velká cca 1 až 2,5 milimetru. Opět mohou mít variabilní barvu - od hnědé, přes černou až po bílou, nebo žlutou. Barvu způsobuje pryskyřičný povlak, který je bohužel velmi hořký. Proto je potřeba ho odstranit. Výsledkem jsou krásně bílá a čistá zrna.
Nežádoucí účinky
Vzhledem k tomu, že se jedná o superpotravinu, nejsou žádné záznamy o vedlejších účincích. Jediným je snad bolest žaludku, která může být způsobena intolerancí na Quinou. Ta je však velmi ojedinělá.
Dávkování
Neexistují žádné záznamy, které by omezovaly užívání Quinoi. Všeobecně se říká, že jí můžeme sníst tolik, kolik sníme brambor.
Hlavní výhodou je mnoho možností použití Quinoi. Jako superpotravina se rychle dostala do podvědomí a začala se používat v různých oborech kulinářství. Přípravou se nijak neliší od ostatních obilovin. Stačí ji zalít vodou, jen musíme myslet na to, že nabývá na objemu. Hotová se skvěle hodí pro snídaně, obědy, ale i přípravu salátů a podobných pokrmů. Jediné, k čemu se nehodí, je pečení. Absence lepku způsobuje, že se vše upečené rozpadá.