Mastné kyseliny patří k nepostradatelným tukům, které podporují správnou funkci našeho organismu. O jaké tuky se jedná?
Mastné kyseliny jsou nesmírně důležité tuky, které naše tělo potřebuje pro správný vývoj a funkci. Většinu z těchto tuků přijímáme formou potravy, jiné si dokáže naše tělo vyrobit samo. Mastné kyseliny jsou vázány v tucích. Dělí se na 5 skupin.
Nasycené mastné kyseliny
Vyskytují se v živočišných tucích, jako je například sádlo a máslo. V přírodních tucích jsou pak hojně obsaženy v palmovém oleji. Nasycené mastné kyseliny jsou si typické pro svůj vyšší bod rozpustnosti a tuhou konzistencí. Tyto tuky jsou většinou považovány za „špatné". Zvyšují škodlivý cholesterol a jsou příčinou vzniku onemocnění srdce a cév. Jsou také příčinou obezity. Obecně se doporučuje jejich konzumace jen minimálně.
Jsou pro naše tělo nepostradatelné. Nemají tendenci ukládat se do tukových zásob, proto je hrozba tloustnutí menší. Tyto tuky jsou bohaté na vitaminy a minerály. Obsaženy jsou v semínkách, oříšcích, avokádovém a řepkovém oleji. Nepostradatelný pro naše tělo je pak rybí tuk, který je pro nás zásadním zdrojem esenciálních mastných kyselin. Bohužel jej v Čechách průměrně konzumujeme až pětkrát méně, než bychom měli. Omega-3 mastné kyseliny obsažené právě v rybím tuku jsou nezbytné pro vývoj mozku už v útlém věku, přispívají ke správné činnosti srdce a u mužů mají vliv na tvorbu testosteronu.
Mononenasycené kyseliny
Dříve tyto kyseliny nebyly považovány za zdraví prospěšné. Vědecké studie však prokázaly, že mononenasycené tuky snižují riziko nemocí srdce a cév. Tyto tuky jsou běžně obsažené v rybách, olivovém oleji, arašídech a dalších oříšcích. Velké množství je pak v avokádu. V této souvislosti byla vyšlechtěna slunečnice, jejíž olej obsahuje z 87 % mono nenasycenou kyselinu olejovou. Přitom běžný slunečnicový olej nepovažujeme za příliš vhodný pro vysoký obsah omega-6 polynenasycených mastných kyselin.
Dva hlavní typy polynenasycených mastných kyselin jsou omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny. Tyto kyseliny patří k esenciálním mastným kyselinám. Pro naše tělo jsou velmi důležité. Tělo si je však nedokáže samo vyrobit. Mezi nejznámější omega-3 mastné kyseliny řadíme kyselinu alfa-linoleovou (ALA), eikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA). Zástupkyněmi omega-6 mastných kyselin je kyselina linolová (LA) a kyselina arachidonová (AA). Z výživového hlediska je však důležité dbát na jejich správný poměr. Největším rizikem z hlediska správné výživy je nadměrný příjem omega-6 a nedostatek omega-3, který může zapříčinit onemocnění srdce, artrózu i diabetes.
Jaké jsou základní funkce polynenasycených mastných kyselin?
- umožňují existenci zdravých buněčných membrán
- formují strukturu pleti a vlasů
- podporují hormony
- jsou protizánětlivé a působí proti otokům
- ovlivňují náladu, pozornost i emoce
- umožňují přenos impulsů po nervových vláknech
- mají vliv na plodnost
- působí na imunitní systém
Transmastné kyseliny
Hlavním zdrojem transmastných kyselin jsou margaríny a tuky do pečiva. Představují až 90% tuků ve stravě. Používají se do pekařských a cukrářských výrobků, obsaženy jsou také v listovém těstě, zmrzlině i v instantních směsích pro rychlou přípravu jídla. Obsaženy jsou ve všech smažených pokrmech. Ztužené tuky jsou také zdroji těchto transmastných kyselin. Bohužel však málokterý výrobce uvádí na etiketách výrobků obsah transmastných kyselin, není to povinnost.
Kdy je třeba zvýšené opatrnosti při konzumaci mastných kyselin?
Výzkumy týkající se mastných kyselin jednoznačně potvrzují důležitost správného poměru omega-3 a omega-6 mastných kyselin. Při nesprávném stravování se v těle vytváří nepřirozené podmínky, ze kterých plynou rozličné zdravotní komplikace.
Zvýšené opatrnosti je pak třeba u nasycených mastných kyselin. Jejich transport krví je ze zdravotního hlediska rizikovější, ale z pohledu energetického metabolismu jsou nasycené mastné kyseliny pro tělo rozhodující (především kyseliny palmitová a stearová). V praxi to znamená jednoduché porovnání. Zatímco člověk pracující na zahradě si může bez starostí dát k dopolední svačině například chleba se sádlem, člověk pracující za počítačem by si měl dát ovoce nebo zeleninu.
Jaký je doporučený příjem mastných kyselin u dospělého člověka?
Poměr mezi rostlinnými a živočišnými tuky obsaženými v potravě je výživovými poradci doporučován nejlépe v poměru 3:1. Pozor však na mylnou domněnku, kdy si většina lidí pod pojmem rostlinný tuk představuje klasický rostlinný olej. V takovém případě je pak poměr nadsazený ve prospěch rostlinných olejů! Jsou-li však jako zdroj rostlinného tuku použitá například palmová semena, lze tento poměr akceptovat.
Obecně platí pravidlo, že čím je člověk fyzicky aktivnější, tím je možný vyšší podíl nasycených mastných kyselin, tedy živočišných tuků. Chování mastných kyselin v těle je třeba vnímat ze dvou pohledů. Mastné kyseliny musí naše tělo vstřebat a transportovat na důležitá místa. Teprve pak nastupuje jejich rozklad a získávání energie.