Nejdůležitějším zdrojem energie pro tělní buňky jsou polysacharidy. Kolik mají tvořit energetické hodnoty potravin?
Polysacharidy mají ve výživě nezastupitelné místo. Pro naše tělo představují zásobárnu energie. Největším zdrojem polysacharidů jsou luštěniny, ovoce, zelenina a obiloviny. Nejdůležitějším stravitelným polysacharidem je polymer glukózy škrob. Ideálně by polysacharidy měly tvořit 70 až 80% hodnoty potravin.
Dalším významným polysacharidem je cukr řepný a jiné izolované jednoduché cukry. Naše tělo tráví jinak polysacharidy a jednoduché cukry. Polysacharidy (škrob, pektiny), se štěpí na jednoduché cukry působením enzymů postupně několik hodin a tak je udržována stálá hladina krevního cukru s minimální účastí slinivky břišní.
Jednoduché cukry přidané do potravy přicházejí po požití rychle ze zažívací soustavy do krve. Děje se tak asi během 30 minut a tím se náhle zvedne hladina krevního cukru (hypoglykemie). Indikuje se uvolněný inzulin, který přemění nadbytečný cukr z krve na glykogen. Po odbourání nadbytečného cukru z krve způsobí další snížení jeho hladiny na normální množství (hypoglykemie). Při hypoglykemii nastává nedostatečná výživa mnoha tkání, zejména srdce a mozkových buněk, které mají několikrát intenzivnější metabolismus než ostatní tkáně. To působí jejich postupné poškozování.
Pozor tedy na jídla slazená řepným cukrem, který může způsobit celou řadu zdravotních potíží jako
únavu, vyčerpanost, bolesti hlavy, nevolnost, ospalost ve dne nebo
nespavost v noci, bolesti a křeče ve svalech, studené ruce a nohy, strašidelné sny, podrážděnost, citové nekontrolované reakce, deprese, úzkost, strach, neschopnost se soustředit, zapomnětlivost a podobně.
Kolik množství polysacharidů se doporučuje konzumovat za rok?
Celková spotřeba cukru je asi 38 kg na osobu za rok. Tato hodnota představuje přibližně 15 až 20 procent energetické hodnoty potravy. Pro udržení dobrého zdraví by však měla být spotřeba menší než 10 kg na osobu za rok. Lépe je však místo řepného cukru používat v omezené míře včelí med, který obsahuje asi z 80 procent několik jednoduchých cukrů a některé vitaminy a minerální látky.
Základní dělení polysacharidů?
Hlavním potravinovým zdrojem stravitelných polysacharidů je:
VLÁKNINA - vláknina představuje polysacharid, i když její hodnota 8 kJ/g je oproti běžným sacharidům, které mají hodnotu 17 kJ/g takřka zanedbatelná. Do celkového energetického příjmu se proto nezapočítává. Ale pro naše tělo má velký význam. Přirozeně nás zasytí a je prevencí obezity. Dále si dokáže poradit se škodlivým cholesterolem, stabilizuje glykémii, chrání střeva a je prevencí zácpy. Kromě toho posiluje zuby.
Vláknina je rostlinného původu a podle rozpustnosti se dělí na:
Rozpustnou: jde o měkkou vlákninu, která má schopnost „bobtnat“. Touto schopností v našem těle vytváří gel, zajišťující delší pocit sytosti, a zároveň sníží rychlost uvolňování glukózy z tráveniny. Zároveň pomáhá v prevenci karcinomu tlustého střeva tím, že slouží jako potrava pro bifidogenní bakterie ve střevě. Spokojené bakterie tak mohou podporovat tvorbu a růst buněk tračníku.
Nerozpustnou: jde o hrubou vlákninu, která má za úkol „vykartáčovat naše střeva“, zvýšit objem stolice a zrychlit vyprazdňování obsahu tlustého střeva. A jako prevence vzniku karcinomu tlustého střeva působí tak, že dokáže vázat kancerogeny a vyloučit je z těla stolicí.
A jaká je doporučená denní dávka vlákniny? U dospělých se lékaři shodují na hranici 30 gramů denně.
ŠKROB - ve velkém množství je obsažen v obilovinách, bramborách a luštěninách. Z ovoce je zdrojem škrobu banán, ale čím je zralejší, tím méně ho obsahuje. Polysacharidy jsou „cukry“, které naše tělo po dlouhou dobu zásobují energií. Z dlouhých řetězců se totiž energie uvolňuje postupně. Náš trávicí systém je musí nejprve od sebe „rozdělit“ (za pomoci enzymů) na jednoduché cukerné jednotky, aby je mohl využít jako zdroj energie.
GLYKOGEN - jde o škrobový polysacharid živočišného původu. V našem těle je uložen jako zásobárna cukru z potravy, uložená v játrech a ve svalech. Při poklesu hladiny glykémie u zdravých jedinců dochází k uvolňování glykogenu, který se štěpí na glukózu, ta se dostává do krve, kde stabilizuje glykémii - na rozdíl od svalového glykogenu, který je použit jen pro svalovou činnost a hodnotu krevního cukru (glykemii) nijak neovlivňuje.