Sliz

Sliz najdeme v každé rostlině. Jde o takzvaný viskózní polysacharid, který je z rostlin vylučován, pro jejich ochranu. V medicíně jsou slizy a kleje velmi významnými farmakologickými látkami, založenými na podstatě polysacharidů. Složeny jsou z rozličných polysacharidů a uronových kyselin. Mohou být tvořeny také samotnými uronovými kyselinami a dělí se podle reakce na kyselé a neutrální. V kombinaci s vodou tvoří viskózní koloidní systémy, které nejsou lepivé.

Sliz se z bylinek získává pomocí extrakce s vodou. Dále může být tvořen chemicky a to:

Sliz se může vyskytovat na mnoha místech v rostlině, kde vytváří koloidní roztoky. Nachází se například v membránách, uvnitř buňky apod. Mezi nejvýznamnější byliny obsahující léčivý sliz patří například list proskurníku - Folium althaeae, květ a list sléze - Folium malvae, jitrocelový list - Folium plantaginis, list podběhu - Folium farfarae nebo semene lnu - Semen lini.

Slizy se objevují také v řasách, obsahující kyselé sacharidy, jako je karagen nebo agar, ve kterých je navíc estericky navázaná kyselina sírová. Sliz rostliny obsahují především pro svou ochranu a je také velkou zásobárnou vody.

Sliz se používá při výrobě léčiv ve farmacii i v lékařství. Účinek slizu je specifikován svými fyzikálními vlastnostmi. Například má schopnost tvorby viskózních roztoků a umí také bobtnat.  Chemické vlastnosti jsou důležité na obsah uronových kyselin.

Sliz se používá prostřednictvím lokálních ochranných účinků. Nemůže se vstřebat do organismu například nanesením na pokožku nebo prostřednictvím sliznice. I zde mají pouze lokální ochranné účinky. Sliz má také blahodárný účinek na trávicí a dýchací soustavu, kde zmírňuje dráždivé projevy.

Sliz působí na tvorbu hlenu, proto se používá při léčbě kašle. Usnadňuje vykašlávání a působí také svými mírně projímavými účinky. Sliz se dá používat jako emulgátor, používá se při výrobě vodou omyvatelných mastiček.

Kleje jsou rovněž polysacharidy s obsahem uronových kyselin. Nachází se ve stromech, ze kterých vytékají po poranění nebo samovolně. Kleje jsou ve vodě rozpustné, přičemž vzniklé roztoky jsou kyselé. Některé druhy kleje mají podobně jako sliz tendence k bobtnání. Nejčastěji se kleje používají při výrobě léčiv.

Lípa srdčitá patří mezi silně léčivé stromy. Typické pro ni jsou její omamně aromatické květy a jejich účinky, obsahující především fenolické kyseliny, proanthokyanidiny, třísloviny, flavonoidy (quercitrin, tilirosid, hyperosid), polysacharidy, terpeny, glykosidy, pro nás důležitý sliz, v malém množství také silice.

Lipové listy se používají pro výrobu čaje s přirozeně nasládlou chutí. Účinné látky v lipovém listu mají široké spektrum použití. Díky obsahu slizu se používají při chorobách nachlazení. Uvolňuje rýmu, kašel, podporuje léčbu zánětu průdušek, léčí chřipku a angínu. Lípa podporuje rozpouštění hlenu a snižuje dráždivost ke kašli.

Vrbovka patří mezi byliny, které se pěstují na mnoha místech Evropy, dokonce i v našich krajích. Drcená forma bylinky se používá dlouhodobě a nemá vedlejší účinky. Při užití formou čaje se používá při léčbě prostaty u mužů, u žen zmírňuje menstruaci a zlepšuje menopauzální problémy.

Vrbovka malokvětá obsahuje vysoký počet biologicky aktivních látek, jako je kaempferol, quercetin, myricetin, lektiny a sitosteroly. Tyto aktivní látky přispívají k udržení normální funkce prostaty a podporuje správné fungování močového ústrojí. Používá se při léčbě vysokého tlaku a u některých srdečních problémů, při léčbě dny a revmatismu. S podporou vylučování vody z organismu pomáhá tělu zbavovat se také soli a dalších škodlivých látek. Vrbovka malokvětá působí protizánětlivě, proti edematózně a antimikrobiálně.