Syndrom vyhoření by mělo mnoho lidí s vysokým pracovním vytížením a vypětím sil mít stále na paměti. Jedná se o jedno z nebezpečí, které je stále pronásleduje a může kdykoliv dohnat. Často lidé kvůli svým vlastnostem (nevědomost, ignorace, nevšímavost,...) nevidí, co se kolem nich děje a co se jim může stát.
Zapálení pracovníci jsou někdy natolik vášniví, že mají tendence ignorovat skutečnost, že pracují mimořádné přesčasy, navíc přebírají těžké pracovní úkoly a kladou obrovský důraz na sebe, na to, aby vynikali – v souhrnu se vše nazývá jako syndrom vyhoření.
Co je to syndrom vyhoření?
Termín “syndrom vyhoření” slaví v roce 2018 44. narozeniny. S termínem burn-out, který je dobře přeložen do češtiny jako “syndrom vyhoření”, přišel Herbert J. Freudenberger v jedné z jeho publikací, ve které zároveň uvádí, že mu sám v jeden čas podlehl.
Autor se sám věnoval bezplatné péči, zároveň provozoval soukromou praxi a chtěl se věnovat rodině a profesním organizacím. “Otevřel jsem bezplatnou kliniku, kde pracovalo několik mladých dobrovolníků, psychologů, kde jsem denně musel být. Každý den jsem provozoval praxi od 8:00 do 18:00 hodin. Pak jsem pospíchal na kliniku pracovat a vést výcvik. Většinou jsem se vracel domů kolem 2 hodin ráno. Čím více jsem byl unavený, tím více jsem se snažil zabrat a víc pracovat.”
Tvrdě jste kdysi pracovali s chutí, byli nadšení a dnes je všechno jiné? Pokud odpovíte alespoň na jednu z nabídnutých otázek “ANO”, doporučujeme Vám celý článek přečíst a navrhnout tak řešení k zamyšlení se nad možností vzniku “burn-out syndromu”.
- Máte dojem, že pracujete více a přitom Vám to přináší menší potěšení?
- Pijete více alkoholu než dříve?
- Jste často frustrovaní, unavení a bez nápadů?
- Těžko se Vám důvěřuje ostatním lidem?
- Jste často bez nálady, znudění, otrávení a snažíte se vše kompenzovat nějakým vzrušujícím, adrenalinovým zážitkem?
- Nutíte se i do těch nejběžnějších činností?
- Potřebujete denně nějaký utěšující přípravek a na noc lék na spaní?
Popis samotného autora
Freudenberger ve svým knihách líčí, jaké byly postupující důsledky jeho vzrůstající zběsilosti. Čím větší byla jeho snaha, tím méně efektivnější byla jeho práce. V domácím prostředí se vlastně neobjevil a v práci byl stále více podrážděný, až mu i jeho okolí vypovědělo pomoci a začalo se od něj odtahovat.
Objektivně nedokázal Freudenberger posoudit, v čem je jeho chování špatné. Popisoval a vnímal pouze únavu, trvalou podrážděnost a všudypřítomný pocit chladu a nervozity. Místo užívání času s rodinou během vánočních svátků strávil Freudenberger několik desítek hodin spaním. Jelikož si chtěl nastávající stav analyzovat, rozhodl se, že si bude denně vést osobní reflexi, kterou si namluví na magnetofon a přehraje si ji. “Byl jsem zaskočen tónem vlastního hlasu hned při spuštění prvního záznamu. Pozoroval jsem spoustu emocí, které jsem předtím nevnímal. Cítil jsem vztek, hněv, depresi, aroganci a spoustu viny v souvislosti s rodinou.
Spíše instinktivně se Freudenberger rozhodl zůstat doma a zvolil nejlepší postup, jaký mohl zvolit: dokončit analýzu sebe sama. Výsledkem bylo významné přehodnocení chování a dřívějších postojů. Místo aby řešil “problémy okolí” se zaměřil na “problémy ležící v něm samém”. Nakonec si vytvořil heslo “Syndrom vyhoření nepředstavuje zoufalství, ale naději” a začal koncept intenzivně studovat.
Patofyziologie burn-out syndromu
Syndrom vyhoření je z hlediska patologie psychiky výsledkem chronického stresu, přičemž nese všechny jeho charakteristiky. První popsané příznaky se zaměřovaly spíše na popis zevnějšku, toho, co bylo více a lépe vidět. Posléze se projevují i psychické a sociální příznaky a poruchy.
K lepšímu pochopení celé situace je zavhodno si připomenout a uvědomit si, co si pod pojmem stres představit. Stres totiž není zvýšené pracovní vypětí, nedostatek času na věci kolem sebe a frustrace z neplnění úkolu nebo nedostatku chvály. Všechno vyjmenované jsou tzv. stresory. Stres je reakce organismu, která má jedince připravit na útok nebo útěk nebo v případě neúspěchu této strategie přežít v nepřátelských podmínkách. K psychickému vyčerpání dochází, když jsou obě tyto fáze nebo postupy vyčerpány.
Zjednodušeně vypsané příznaky jsou následující:
- Nespavost a možné deprese
- Letargie a neschopnost řešit problémy
- Bolesti hlavy, bolesti zad a trávicí obtíže
- Chronická únava, vyčerpání, vysílení
- Pocit nedostatku vzduchu
- Razantní změny ve váze - příbytek i úbytek
- Zlost na kolegy a členy rodiny, kteří po nás něco chtějí
- Časté výbuchy zlosti a emoční výbuchy
- Přílišná sebekritika
- Přehnaná podrážděnost, cynismus, negativismus
- Pocity beznaděje, vztahovačnost a zvýšená podezíravost
- Vyšší tendence riskovat
- Plačtivost a viditelný smutek
Příznaky syndromu vyhoření
První stresová fáze je systémové nabuzení, kdy dochází k adrenergní aktivaci, zvýšení svalového napětí, třesu, pocity chladu, zvýšení srdeční aktivity, zrychlení pohybu energetických látek a kyslíku do svalů a odkrvením periferních oblastí z orgánů a ke zrychlení dechu (vedoucí možná až k dechové tísni).
Druhou fázi doprovází aktivace parasympatiku, což se nejvíce projevuje v gastrointestinální soustavě a dýchacím systému. V obou fázích je pozměněná a narušená imunita a v souvislosti se změnami chování pozorujeme určitou formu sociálního stažení, útěku od společnosti.
Nemocní jsou velice plačtiví, stávající se vysoce citlivými na negativní změny. Korové oblasti jsou změněny hormonální aktivitou a dochází ke zhoršení paměti a kognitivních funkcí. Časem se postupně objevuje a graduje fyzické vyčerpání se omezením souhry některých regulačních funkcí, což podtrhuje pocity psychické vyčerpanosti a bezmoci. Dlouhodobější projevy burn-out syndromu mohou dorůst až k apatii, redukci nebo vymizení smyslu pro sociální cítění, estetiku nebo etiku, explozivitě, agresivitě nebo trvalé vztahovačnosti.
Co je typické?
Syndrom vyhoření je typické citové a mentální vyčerpání zejména pro profese dlouhodobě se zabývající nebo pracující s jinými lidmi. Od prosté únavy nebo deprese se pak syndrom vyhoření liší tím, že se týká konkrétní krizové oblasti, která nás nutí posléze myslet o smyslu daného zaměstnání.
V USA byl nejdříve syndrom vyhoření používán v souvislosti s narkomany v chronických fázích závislosti, později až s pracujícími lidmi, kteří v práci pociťovali zoufalství, letargii a bezmocnost. Dnes je však syndrom vyhoření (také burnout) v USA považován za nemoc z povolání.
Syndrom vyhoření je množina několika symptomů, příznaků. Typické jsou projevy emoční (popudlivost, sklíčenost,...),postojů (zapomínání, nesoustředěnost, nechuť) a mezilidských vztahů (stažení se, konflikty). Časté jsou projevy na úrovni tělesné; potíže se spánkem, častá únava, vysoký krevní tlak a jiné.
Existuje řešení?
S pojmem stresu se pojí speciální termín “coping”, který v sobě nese postupy nebo strategie, jak všem stresorům adekvátně čelit nebo jim předcházet. Celá řada stresorů může mít pro někoho naprosto zásadní vliv, pro někoho nemusí být vůbec významné. Vždy záleží, jakou jim přikládají lidé váhu. Existují však stresory týkající se rodinných, osobních nebo životních ztrát nebo pocitu ponížení, které mívají celkem univerzální působnost a dotýkají se takřka všech stejně.
Vždy jde o nastavení vlastních hodnotových systémů, takže základem je narušení nebo omezení našeho konceptu “mít” nebo “být” a samozřejmě podle intenzity stresoru. Základem stresujících podmínek se považují nízké kompetence, nízká návratnost při vysoké angažovanosti, malá sociální podpora a nedostatek času. Základem vlastní analýzy a vnitřní reflexe je zjistit a případně ovlivnit, kolik stresu si vlastně přiděláváme sami sobě.
Co nás přivádí do stresových situací?
Čím si podkopáváme půdu pod nohama a přivádíme se sami do stresových situací? Někdy to bývá naší potřebou a touhou po společenském uznání, po absurdních požadavcích ve vztazích s lidmi kolem nás, přehnaná očekávání od okolí, špatné myšlenkové pochody, předsudky, rychlé zevšeobecňování, přehánění závažnosti potíží, personalizování a také nereálné představy o “bezproblémových” situacích nebo vztazích.
Od tohoto okamžiku jde velice snadno sklouznout od “toto není správné řešení, pojďme zkusit tohle” k “ty jsi ale blbec!” je jasné, že takovou věc si prostě vymyslel ty”. První fáze copingu by měla počítat se snahou vyhnout se stresoru nebo stresový mechanismus nespustit.
Další fáze zahrnuje několik kroků, jak zvládat příznaky stresu nebo jim předcházet v rámci sekundární prevence. Užitečné je si určitě důkladně rozvrhnout práci, vyvážit ji s dostatečným odpočinkem, pravidelným pohybem, skrze který lze dosáhnout vyplavení endorfinů a silné upevnění nejbližší sociální sítě. V některých případech je výhodné si uvědomit a přiznat, že už na některé věci nemáme sílu.
Velice často trpí syndromem vyhoření lidé, kteří chtějí zlepšit nebo zachránit svět. Velice často se to stává u lékařů, sester, psychologů, sociálních pracovnic, právníků, policistů nebo telefonních operátorů. Nevýhodou je počáteční entuziasmus, obrovské nadšení, perfekcionismus, málo přátel, špatná organizace času a neschopnost odmítat další a další úkoly.
Můžeme se sami svázat v destruktivní taktice, psychické auto-agresi, přejídání čokoládou, kofeinové nebo nikotinové podpoře a ze začátku sebelítostí, až se můžeme dostat do většího rizika, závislosti.
Jak si pomoci při burn-out syndromu?
Možná nejjednodušší a nejrychlejší přístup spočívá v oslovení a nalezení pomoci zkušeného psychoterapeuta, který se dokáže v dané situaci vyznat, správně jí rozklíčuje a dokáže nás navést ke správné cestě. Freudenberger jednoznačně píše, že cesta nevede tudy: postupy v neangažování se, netečnost, dělání mrtvého brouka a distancování se od problému nikdy nepomohou, spíše situaci zhorší.
Naopak doporučuje vytvoření větší blízkosti k lidem z bezprostředního okolí, které máme rádi, ale na které máme kvůli pracovním povinnostem málo času. A nemusí jít vždy jen o partnery nebo partnerky. Analýzy ukazují, že v každém z nás hluboko dříme 5-6leté dítě se všemi touhami a radostmi, kterými jsme jednou oplívali. Nechme proto občas probudit toto dítě a dopřát mu vše, co si přeje.
Co mohu pro sebe udělat aneb výživový poradce radí, co na prevenci
Určitě pomůže, když se člověk naučí aktivně v životě vyhledávat to dobré, radovat se z drobností, maličkostí a ze samozřejmostí. Některé věci dělejte pro sebe, nejedná se o rozmazlování, ale základní naplnění potřeb. Starejte se o sebe, pořádně, vlídně, účinně a dostatečně.
Jako další užitečný postup se jeví užívání několika přípravků. Citronový olej díky obsahu éterických olejů přináší zlepšení nálady a povzbuzení. Limetkový olej zase zklidňuje nervy a nádherně voní. Levandulový olej zklidňuje, posiluje nervy a ulehčuje spánek. Také rozmarýnový olej zlepšuje soustředění, působí proti bolestem hlavy a kafr s mentolem prokrvují a osvěžují.
Právě zmíněná kombinace těchto olejů je osvědčeným a doporučeným prostředkem do zábalů, když se smíchají každý po 5 - 10 ml. Nejvhodnější je posléze zábal podávat na krk, na šíji nebo mazat na spánky. Pacienti, kteří nechtějí zábaly, mohou směs nakapat do koupele, nebo do aroma lampy, inhalovat a relaxovat.
Výborná bylina vhodná k řešení duševního a fyzického vyčerpání, různých depresivních stavů, pocitu strachu a úzkosti a v léčbě syndromu vyhoření, je rozchodnice růžová. Bylina funguje jako přírodní stimulant bez přítomnosti kofeinu a zároveň příznivě stimuluje imunitní systém.
Damiána se v dávné historii používala jako afrodiziakum a k posílení imunitního systému. Jedna z nejoblíbenějších bylin pro mnoho lidí trpících syndromem vyhoření zvláště díky významnému efektu vůči stresu a zlepšení špatné nálady. Zároveň působí damiána v tradiční čínské medicíně k posílení funkce ledvinového yangu, což souvisí s výše uvedenými indikacemi.
Další zajímavá bylinka se jmenuje mučenka pletní. Ta se tradičně podává a doporučuje při stresu, úzkosti nebo nespavosti a zároveň se v rámci tradičního léčitelství pravidelně podává při přepracování, a proto je výborným kandidátem k léčbě a prevenci syndromu vyhoření u dospělých.
Možná nejvíce doporučovaná bylina k prevenci a podpoře léčby syndromu vyhoření je napříč Evropou, Amerikou a Asií sibiřský ženšen. Obsahové látky dokáží mírně zvýšit aktivitu imunitního systému, čímž účinkuje jako tzv. adaptogen. Zvyšuje tak odolnost organismu vůči stresu a dokáže stimulovat funkci nadledvinek.